Výroba automobilů je založena na úzce provázané spolupráci finálních výrobců (OEM) s dodavateli. Jednou z významných charakteristik současných relací mezi zákazníkem a jeho dodavatelem je trend přenášení zodpovědnosti za řízení a kvalitu dodávek na dodavatele. Dodavatelé první úrovně (Tier1) jsou povinni pružně reagovat na výkyvy poptávky a sami musí být schopni uřídit podřízenou část dodavatelského řetězce.
Jenže zatímco Tier1 dodavatelé většinou operují v závodech umístěných fyzicky blízko montážní linky dané automobilky, od jejich vlastních dodavatelů je nezřídka dělí velké vzdálenosti. To představuje velké riziko z hlediska plynulosti materiálových toků. Tomu lze předcházet vytvářením bezpečnostních zásob, jenže v nich vázaný kapitál zhoršuje podnikové ekonomické ukazatele. Často tak podniky raději volí způsob uskladnění zásob v takzvané konsignaci. Princip konsignace je jednoduchý. Jde o skladování materiálu nebo komponent, které jsou majetkem dodavatele, v blízkosti jejich spotřeby. Na mnoho let zdokonalovaný model konsignace má však zásadní vliv množství vnějších podnětů, které v konečném důsledku ovlivňují jeho finální podobu.
Při rozhodování o podobě dodavatelské logistiky je třeba zohledňovat několik protichůdných požadavků. Na jedné straně je snaha snižovat kapitál vázaný v zásobách, na druhé straně tendence disponovat dostatečnou zásobou pro případ nedostatku materiálu či náhlého přerušení dodávek. Podobně jsou v protikladu požadavky na pružnost a dodávky menších množství v kratších periodách s požadavky na minimalizaci přepravních nákladů, a tedy následnou kumulaci dodávek podle vytížení kamiónů. Účinným nástrojem řízení materiálových toků je metoda kanban, která umožňuje pružně a efektivně regulovat množství zásob v dodavatelském řetězci, jenže i ta má svá omezení. Dobře funguje tam, kde je omezený počet variant dodávaných komponent a kde nejsou velké vzdálenosti mezi odběratelem a dodavatelem. V případě, že se doba trvání dodávky pohybuje v řádu několika dní (či u transkontinentálních dodávek i týdnů) řeší toto dilema zpravidla právě konsignační zásoba. Ta se obvykle nachází buď přímo v závodě odběratele, nebo v jeho těsném sousedství, a má funkci jakési bezpečnostní pojistky.
Konsignační zásoba je až do chvíle jejího vydání do výroby v majetku dodavatele, avšak co se týká zodpovědnosti za její správu (manipulaci, skladování, přebalování, etiketování atd.), nabízí se možností více. V některých příkladech je za fyzickou správu konsignace odpovědný dodavatel. Typickým příkladem jsou sekvenční dodávky na montážní linku finálního výrobce. Automobilka požaduje, aby montáž celého modulu byla v režii dodavatele, a ten tak má často i své vlastní pracovníky na lince. V jiných případech je za správu konsignace odpovědná třetí strana, obvykle nějaký poskytovatel logistických služeb. Takovým způsobem funguje například dodávka akustických dílů pro Audi Q7 od firmy Carcoustics, za niž sekvenční dodávky realizuje logistická firma Schenker. O patro níž v dodavatelském řetězci se lze velice často setkat s tím, že konsignace materiálu je fyzicky umístěna přímo ve skladech odběratele. Ten má na starosti její správu, ačkoliv vlastně nakládá s materiálem, který mu účetně ještě nepatří. Pracovníci logistiky pak musejí řešit celou řadu nových otázek. Musí rozhodnout, jakým způsobem budou generovány a předávány požadavky na dodávky do konsignačního skladu a jakým způsobem budou předávány dodavateli informace o pohybech a stavu konsignační zásoby. Jednou z prvních zásadních otázek je také umístění konsignační zásoby.
Při umístění konsignační zásoby do společného skladu s vlastní zásobou se komplikuje způsob záznamu skladových pohybů a evidence zásob. Různé skladové pohyby pak mají různé účetní dopady podle jejich typu. V praxi často o způsobu zaúčtování transakce rozhoduje skladník, což sebou nese určité riziko vzniku chyb. Proto je vhodné podpořit rozhodovací procesy informačním systémem. Není výjimkou, že jedna materiálová položka se zároveň nachází ve vlastní i konsignační zásobě. Pak je nutno udržovat oddělenou evidenci o obou typech zásob. Zároveň se zvyšují požadavky na přesnost evidence, která je podkladem pro fakturaci dodávek. Spolehlivá evidence je nezbytná pro důvěru a dobrou spolupráci mezi odběratelem a dodavatelem. Je třeba také vyřešit způsob transparentního předávání informací o stavu a pohybech konsignační zásoby. Nejefektivnějším způsobem je použití EDI. Standardní formáty EDI pro výměnu dat poskytují možnost využít již definované zprávy, jakou je například VDA 4913. Alternativní způsob zpřístupnění potřebných dat pro odběratele poskytují také mnohé internetové aplikace. Zde je však třeba si uvědomit, že nejužším nejproblematičtějším místem v předávání informací není komunikace samotná, ale způsob, jak přenést relevantní informace přímo do informačního systému.
Při konsignaci v externím skladu spravovaném logistickým partnerem přebírá činnosti s manipulací a skladováním tato firma, která pohyby a množství zásob sleduje ve vlastním systému. I v tomto případě je třeba věnovat značnou pozornost výměně dat mezi systémem dodavatele a logistického partnera. V praxi se ukazuje, že kritickým procesem ve vztahu dodavatel - logistický partner je zajištění správnosti příjmu. Problémem přitom je, že systém logistické firmy často neumožňuje kontrolu příjmu proti nákupní objednávce a to, spolu s nedostatečnou znalostí materiálových položek pracovníky externího skladu, způsobuje rozsáhlé chyby. Stavy skladů a otevřené nákupní objednávky pak v informačním systému neodpovídají realitě, což způsobuje problémy v plánování nákupu. Logistický partner mezi dodavatelem a odběratelem představuje také komplikaci z hlediska zajištění zpětné sledovatelnosti produktů. Pokud má outsourcing materiálového skladu přinést očekávané efekty, je třeba se na tyto oblasti zaměřit již výběru partnera a při návrhu fungování celého systému.
Různé způsoby konsignace, množství variantních logistických procesů a vysoké nároky na elektronickou výměnu dat mezi partnery si vyžadují i kvalitní podporu z hlediska informačních technologií. Společnost Aimtec již realizovala pro zákazníky celou řadu projektů řízení konsignací v automobilovém průmyslu. Jak také naznačujeme v tomto článku, mnoho informačních systémů neumí do detailu podporovat specifika těchto logistických principů, a proto naše společnost v rámci vývoje řešení DCI+ zaměřila celou jednu funkční oblast tohoto systému právě na vypracování efektivního řízení konsignace materiálu. Naši aplikaci DCI+ tak lze s úspěchem nasadit pro řízení těchto způsobů konsignace:
Konsignace v blízkosti odběratele zřizovaná dodavatelem
Typickým příkladem tohoto způsobu konsignace je realizace dodávek do automobilky, například v jiné zemi. Pro zajištění pravidelných (např. denních) dodávek využívají výrobci komponent konsignaci hotových výrobků blízko montážního závodu automobilky. Z hlediska logistiky není řízení takového skladu poskytovatelem služby příliš náročné. Ten musí zajistit příjem od dodavatele, vstupní kontrolu (obvykle jen vizuální kontrolu nepoškozenosti obalů), zaskladnění, vychystávání (většinou na základě kanbanu od zákazníka) a transport na místo spotřeby.
Dodavatel komunikuje s poskytovatelem služby (konsignátorem) pomocí EDI, stejně jako s odběratelem (automobilkou). Konsignátorovi zasílá ASN (avíza o dodávce) a vyžaduje informaci o stavu zásob v konsignačním skladu (například zpráva INVRPT či VDA4913) včetně historie příjmů a výdejů (RECADV, DESADV). Konsignátor je zodpovědný za komunikaci s finálním odběratelem (buď EDI nebo kanban). Fakturace je založena na principu selfbillingu, kdy zákazník měsíčně reportuje dodavateli množství odebraného zboží.
Konsignace s přidanou hodnotou v blízkosti odběratele zřizovaná dodavatelem
Tento způsob se využívá obvykle pro sekvencování dodávek do automobilky. Poskytovatel služby nad rámec činností popsaných v předchozí kapitole realizuje i drobné služby s přidanou hodnotou, jako jsou dílčí montážní práce či vychystávání a plnění přepravních kontejnerů v pořadí podle automobilkou dodané specifikace sekvence vozů na montážní lince. Konsignátor musí disponovat informačním systémem, který umožňuje zpracovávání sekvenčních zpráv (DELJIT), tisk výlepů a 100% správnost expedice.
Komunikace dodavatele s konsignátorem je stejná jako v předchozím případě. Přenesení zodpovědnosti za sekvencování na externího poskytovatele služby se projeví jen ve vyšší ceně jeho služeb. Větší nároky na komunikaci jsou však kladeny na výměnu dat mezi konsignátorem a automobilkou, která probíhá výhradně pomocí EDI.
Konsignace zřízená a provozovaná zákazníkem
Výrobci s velkou variantností výroby se snaží, aby v nejlepším případě přijímali materiál od dodavatelů přímo do výroby. Pokud jsou však dodávky materiálu od dodavatelů přijímány s periodicitou týden více, snaží se je odběratel z nákladových důvodů vyčlenit z vlastních zásob. Tyto zásoby jsou pak stále ve vlastnictví dodavatele až do chvíle jejich vydání do výroby.
Z hlediska logistických procesů to nepředstavuje pro odběratele žádnou podstatnou změnu. Problém tohoto typu konsignace spočívá ve společném skladování konsignačních i běžných zásob. Pracovníci skladu pak velice obtížně rozlišují, jestli manipulují s konsignační nebo standardní zásobou, avšak pro informační systém je to zcela zásadní informace. Například výdej do výroby je pro některé materiály pouhým přeskladněním ze skladu do výroby, pro druhé ovšem znamená stejný fyzický pohyb zároveň i příjem do vlastní zásoby s registrací příjemky. Komplikované je také zpětné uskladnění nezpracované zásoby z výroby do skladu. V takovém případě původně konsignační materiál musí být evidován jako vlastní zásoba. V těchto komplikovaných materiálových transakcích již musí lidem pomáhat informační systém.
Konsignace zřízená zákazníkem a provozovaná externím partnerem
Externí logistický partner přebírá veškeré činnosti související se skladováním materiálu, který je fyzicky umístěn mimo vlastní podnik zákazníka, tj. do externího skladu. Logistický partner pak obhospodařuje veškerou materiálovou zásobu, a to jak konsignační, tak i standardní. Zákazník si udržuje pouze nejnutnější zásobu přímo ve výrobě. Fakticky to znamená převedení procesů příjmu materiálu, kontroly, skladování a vychystávání do výroby na zodpovědnost partnera. Logistický partner obvykle musí přijímat i mixované kontejnery či palety, musí umět zboží v nich obsažené přebalovat, skladovat a správně označovat. Zásobování výroby z externího skladu se nejčastěji provádí pomocí kanbanu.
Podpora procesů externího skladu klade vysoké nároky na informační systém a komunikaci (tj. předávání informací mezi konsignátorem a zákazníkem). Často vznikají problémy s párováním přijatých zásob s nákupními objednávkami. Konsignátor kromě jiného od systému vyžaduje párování přijaté zásoby s nákupní objednávkou, podporu různých metod skladování (chaotické, na ploše, ve spádových regálech, atd.), FIFO, podporu mechanizmu předání a převzetí materiálu na principu elektronického kanbanu, atd. Některé procesy logistická firma eviduje jak ve svém, tak v zákazníkově systému , ale protože ten obvykle není připraven na podporu externích skladů, dochází často k duplikacím a vzniku chyb. Bezpečnější variantou je zavedení logistického systému ve vlastnictví zákazníka, který umí pokrýt potřeby externího skladu a je plně integrován se zákazníkovým podnikovým systémem.
Logistická firma pak tento systém využívá pro všechny logistické procesy a obě firmy mají společnou evidenci, a tím i spolehlivé informace.
